Archiv štítku: Zpráva o jednom

9. 2.

Něco se děje na naší nástěnce.

 

Cizí báseň. S podpisem a datem. Mluvila o domě, o tichu, o jednom místě s tenčí vrstvou prachu než v okolí. Povzdech letící po schodech, šachtou. Člověk tiše hovořil s domem. A za nástěnku se schovalo, co chtěl říct. Raději ne sám. Raději domu. Neurčitě přesně, neadresně tichu. Vzdálenými slovy blízkému světu, světu lapenému v domě. Doma?

 

Nástěnka je pro organizační účely. Pro oznámení. Pro formální slova. Byť i někteří chtějí zamykat celý den, protože přece není v jejich zájmu pouštět do sklepa pochybná individua. A další přejí pěkné svátky. Ale slyšíš, jak si kdo šeptá, že teď vídáme projevy exhibicionismu.

 

Někdo to přece ví. Zná kontext. A mlčí. Nebo vypráví; nateklo mu to jako povedeň do hlavy a nyní pozvolna a nekontrolovatelně vyplouvá na povrch. Nebo se vyhýbá mlčení i vyprávění. Něco cítí. Něco si o tom myslí. Nějak se ho to dotklo. Je dotčen. Nebo potěšen a tím rozesmutněn. Cítí chaos?

 

On nebo ona? Oni, ony? Dva, tři, jeden? Víc? Málo vím.
Proč? To hlavně. A potom jak, a dál podobně.

 

Dnes si počtu o divadelním představení a zapomnění, s výpustkou nad rámec. Podruhé co do počtu, na nástěnce.
Je to odpověď. Po všech stránkách dokonalá. Nebo jen další zpráva? Shoda okolností – po všech stránkách dokonalá? Zásah třetí, (ne)zainteresované osoby?

 

Poetičtí lidé v domě, kdo by tušil.

 

Nikdo neví. Někdo ano.

Rubriky: Poznámky  |  Štítky:  |  9. 2. 2015 | 1 komentář